dovršit se
[dovršɪt se]
(3. j., 3. mn. -ší se, rozk. -š se, čin. -šil se, podst. jm. -šení (se))
sloveso dokonavé
(co se dovrší {čím})
dosáhnout konečné (potřebné nebo nejvyšší) míry, naplnit se, završit se:
Proces primárních voleb se dovrší na podzim.
Jsem nadšený, konečně se dovršila práce, kterou jsme započali.
Jeho radost se dovršila.
Mé neštěstí se dovršilo, když jsem ovdověl.
nedokonavé → dovršovat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dovršɪt se]
(3. j., 3. mn. -ší se, rozk. -š se, čin. -šil se, podst. jm. -šení (se))
sloveso dokonavé
(co se dovrší {čím})
dosáhnout konečné (potřebné nebo nejvyšší) míry, naplnit se, završit se:
Proces primárních voleb se dovrší na podzim.
Jsem nadšený, konečně se dovršila práce, kterou jsme započali.
Jeho radost se dovršila.
Mé neštěstí se dovršilo, když jsem ovdověl.
nedokonavé → dovršovat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)