dovrávorat
[dovraːvorat]
(3. j. -rá, rozk. -rej, čin. -ral, podst. jm. -rání)
sloveso dokonavé
zřídka dovrávorat se
[dovraːvorat se]
(3. j. -rá se, rozk. -rej se, čin. -ral se, podst. jm. -rání (se))
sloveso dokonavé
(kdo dovrávorá kam)
vrávoráním, potácivým krokem se dostat na určité místo syn. dopotácet se:
Celá rozlámaná vylezla z postele a dovrávorala do koupelny.
Zjevně opilý muž dovrávoral na svoje místo.
Jen taktak se dovrávoral znovu k oknu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dovraːvorat]
(3. j. -rá, rozk. -rej, čin. -ral, podst. jm. -rání)
sloveso dokonavé
zřídka dovrávorat se
[dovraːvorat se]
(3. j. -rá se, rozk. -rej se, čin. -ral se, podst. jm. -rání (se))
sloveso dokonavé
(kdo dovrávorá kam)
vrávoráním, potácivým krokem se dostat na určité místo syn. dopotácet se:
Celá rozlámaná vylezla z postele a dovrávorala do koupelny.
Zjevně opilý muž dovrávoral na svoje místo.
Jen taktak se dovrávoral znovu k oknu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)