dovodit
[dovoďɪt]
(3. j., 3. mn. dovodí, rozk. dovoď, čin. dovodil, trp. dovozen, podst. jm. dovození)
sloveso dokonavé
knižní
(kdo dovodí co {z čeho}), (kdo dovodí, že… {z čeho})
potvrdit, dokázat na základě faktů, pravidel, důkazů • zjistit, stanovit z daných poznatků odhadem nebo úvahou, dedukovat, vyvodit:
Rozhodněte, zda lze tvrzení dovodit na základě předloženého úryvku.
Z uvedené informace nelze dovodit, že zaměstnavatel porušuje zákoník práce.
Z této informace si dovodil věci, které se nikdy neměl dozvědět.
Z těchto čísel můžeme dovodit, že nás v příštích letech čeká mnoho práce.
podst. jm. práv. dovození právní odpovědnosti
nedokonavé → dovozovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dovoďɪt]
(3. j., 3. mn. dovodí, rozk. dovoď, čin. dovodil, trp. dovozen, podst. jm. dovození)
sloveso dokonavé
knižní
(kdo dovodí co {z čeho}), (kdo dovodí, že… {z čeho})
potvrdit, dokázat na základě faktů, pravidel, důkazů • zjistit, stanovit z daných poznatků odhadem nebo úvahou, dedukovat, vyvodit:
Rozhodněte, zda lze tvrzení dovodit na základě předloženého úryvku.
Z uvedené informace nelze dovodit, že zaměstnavatel porušuje zákoník práce.
Z této informace si dovodil věci, které se nikdy neměl dozvědět.
Z těchto čísel můžeme dovodit, že nás v příštích letech čeká mnoho práce.
podst. jm. práv. dovození právní odpovědnosti
nedokonavé → dovozovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)