dovozovat
[dovozovat]
(1. j. -zuji, -zuju, 3. j. -zuje, 3. mn. -zují, -zujou, rozk. -zuj, čin. -zoval, trp. -zován, podst. jm. -zování)
sloveso nedokonavé
knižní
(kdo dovozuje co {z čeho}), (kdo dovozuje, že… {z čeho})
potvrzovat, dokazovat na základě faktů, pravidel, důkazů • zjišťovat, stanovovat z daných poznatků odhadem nebo úvahou, dedukovat, vyvozovat:
Není třeba podrobněji dovozovat, že základem českého rýmu je samohláska.
Podobu hradu dovozujeme pouze ze starších popisů.
Povrchní čtenář z titulku dovozuje obsah článku.
Z jeho chování si nepatřičně dovozovali, že je znalcem v oboru.
podst. jm. práv. dovozování trestní odpovědnosti
dokonavé → dovodit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dovozovat]
(1. j. -zuji, -zuju, 3. j. -zuje, 3. mn. -zují, -zujou, rozk. -zuj, čin. -zoval, trp. -zován, podst. jm. -zování)
sloveso nedokonavé
knižní
(kdo dovozuje co {z čeho}), (kdo dovozuje, že… {z čeho})
potvrzovat, dokazovat na základě faktů, pravidel, důkazů • zjišťovat, stanovovat z daných poznatků odhadem nebo úvahou, dedukovat, vyvozovat:
Není třeba podrobněji dovozovat, že základem českého rýmu je samohláska.
Podobu hradu dovozujeme pouze ze starších popisů.
Povrchní čtenář z titulku dovozuje obsah článku.
Z jeho chování si nepatřičně dovozovali, že je znalcem v oboru.
podst. jm. práv. dovozování trestní odpovědnosti
dokonavé → dovodit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)