dovážet
[dovaːžet]
(3. j. -ží, 3. mn. -žejí, -ží, rozk. -žej, čin. -žel, trp. -žen, podst. jm. -žení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dováží co {kam; odkud; komu; čím}; koho4 kam {čím}), (co dováží koho4, co kam)
dopravním prostředkem dopravovat na určité místo:
dovážet dřevo z lesa
Pečovatelská služba klientům dováží obědy.
Rodiče děti do školy dovážejí autem.
2. (kdo dováží co {odkud; kam})
získávat zboží ze zahraničí syn. importovat; op. vyvážet:
dovážet potraviny
Ropa se dováží z Ruska.
Firmy dovážejí do Čech automobily.
příd. jm. dovážené výrobky
dokonavé k 1, 2 → dovézt 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dovaːžet]
(3. j. -ží, 3. mn. -žejí, -ží, rozk. -žej, čin. -žel, trp. -žen, podst. jm. -žení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dováží co {kam; odkud; komu; čím}; koho4 kam {čím}), (co dováží koho4, co kam)
dopravním prostředkem dopravovat na určité místo:
dovážet dřevo z lesa
Pečovatelská služba klientům dováží obědy.
Rodiče děti do školy dovážejí autem.
2. (kdo dováží co {odkud; kam})
získávat zboží ze zahraničí syn. importovat; op. vyvážet:
dovážet potraviny
Ropa se dováží z Ruska.
Firmy dovážejí do Čech automobily.
příd. jm. dovážené výrobky
dokonavé k 1, 2 → dovézt 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)