dovézt
[doveːst]
(3. j. doveze, rozk. dovez, čin. dovezl, trp. dovezen, podst. jm. dovezení)
sloveso dokonavé
1. (kdo doveze co {kam; odkud; komu; čím}; koho4 kam {čím}), (co doveze koho4, co kam)
dopravním prostředkem dopravit na určité místo:
dovézt nákup
dovézt syna autem na kroužek
nechat si dovézt jídlo z restaurace
Zboží vám dovezeme až domů.
Autobus nás doveze do Hradce.
2. (kdo doveze co {odkud; kam})
získat zboží ze zahraničí syn. importovat; op. vyvézt:
dovézt zboží z Polska
Stroje se k nám dovezly z Německa.
nedokonavé k 1, 2 → dovážet 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doveːst]
(3. j. doveze, rozk. dovez, čin. dovezl, trp. dovezen, podst. jm. dovezení)
sloveso dokonavé
1. (kdo doveze co {kam; odkud; komu; čím}; koho4 kam {čím}), (co doveze koho4, co kam)
dopravním prostředkem dopravit na určité místo:
dovézt nákup
dovézt syna autem na kroužek
nechat si dovézt jídlo z restaurace
Zboží vám dovezeme až domů.
Autobus nás doveze do Hradce.
2. (kdo doveze co {odkud; kam})
získat zboží ze zahraničí syn. importovat; op. vyvézt:
dovézt zboží z Polska
Stroje se k nám dovezly z Německa.
nedokonavé k 1, 2 → dovážet 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)