doutnák
[do͡utnaːk]
(2. j. -áku, 6. j. -áku, 6. mn. -ácích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
šňůra sloužící k zapalování výbušnin, střelného prachu ap., zápalná šňůra:
bomba s doutnákem
Zapálil doutnáky vedoucí k náložím.
Odřízl nožem vlhké konce doutnáků.
Muži střídavě doutnákem zapalují prach v puškách a ostřelují vrch kopce.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[do͡utnaːk]
(2. j. -áku, 6. j. -áku, 6. mn. -ácích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
šňůra sloužící k zapalování výbušnin, střelného prachu ap., zápalná šňůra:
bomba s doutnákem
Zapálil doutnáky vedoucí k náložím.
Odřízl nožem vlhké konce doutnáků.
Muži střídavě doutnákem zapalují prach v puškách a ostřelují vrch kopce.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)