doušek
[do͡ušek]
(2. j. doušku, 6. j. doušku, 6. mn. doušcích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
množství tekutiny vypité najednou, hlt syn. lok:
doušek pálenky
Osvěžil se douškem vody.
Po pár doušcích mě začala pálit žáha.
Pila čaj malými doušky. po malých množstvích
přen. Po letech ochutnali první doušky svobody.
2.
množství plynu, dýmu ap. vdechnuté najednou, hlt:
Vtáhla další doušek z cigarety.
Vdechl doušek štiplavého kouře.
Prahnu po doušku čerstvého vzduchu.
Vytáhla se nad hladinu pro potřebný doušek vzduchu. nádech
◊ [dělat něco] plnými doušky
dělat něco naplno, intenzivně
◊ užívat (si) něčeho / něco plnými doušky ◊ vychutnávat něco plnými doušky
mít z něčeho radost, potěšení v plné míře
◊ [vypít / vyprázdnit ap.] něco jedním / jediným douškem
vypít něco najednou, naráz, bez přerušení
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[do͡ušek]
(2. j. doušku, 6. j. doušku, 6. mn. doušcích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
množství tekutiny vypité najednou, hlt syn. lok:
doušek pálenky
Osvěžil se douškem vody.
Po pár doušcích mě začala pálit žáha.
Pila čaj malými doušky. po malých množstvích
přen. Po letech ochutnali první doušky svobody.
2.
množství plynu, dýmu ap. vdechnuté najednou, hlt:
Vtáhla další doušek z cigarety.
Vdechl doušek štiplavého kouře.
Prahnu po doušku čerstvého vzduchu.
Vytáhla se nad hladinu pro potřebný doušek vzduchu. nádech
◊ [dělat něco] plnými doušky
dělat něco naplno, intenzivně
◊ užívat (si) něčeho / něco plnými doušky ◊ vychutnávat něco plnými doušky
mít z něčeho radost, potěšení v plné míře
◊ [vypít / vyprázdnit ap.] něco jedním / jediným douškem
vypít něco najednou, naráz, bez přerušení
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)