doupě
[do͡upje]
(2. j. doupěte)
podstatné jméno rodu středního
1.
chráněné (podzemní) místo, ve kterém přebývají některá zvířata, brloh, nora:
opuštěné jezevčí doupě
U kořenů stromu si lišky udělaly své doupě.
Vombat se před sluneční výhní schovává v podzemním doupěti.
2. expresivní
(nuzné) lidské obydlí, chráněné místo:
Bezdomovci přišli o své doupě.
Sousedé byli zalezlí ve svých doupatech.
3. expresivní
místo, kde se odehrává ilegální nebo společensky nepřijatelná činnost:
drogové / opiové / hašišové doupě
doupě hazardu Las Vegas
Dříve solidní klub se proměnil v doupě neřesti.
Flámoval po nocích v hráčských doupatech.
► doupátko
[do͡upaːtko]
(2. j. -tka, 6. j. -tku)
podstatné jméno rodu středního
1.
doupátko sysla
Křečci si v přírodě hrabou pod zemí malá doupátka na spaní.
2.
Když maminka žehlila, měla přes stůl přehozenou deku a já měl pod stolem takové doupátko.
Když venku prší, udělám si doma doupátko, zapálím svíčky a koukám na filmy.
3.
hráčské doupátko
Feťáckých doupátek je v parku dost.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[do͡upje]
(2. j. doupěte)
podstatné jméno rodu středního
1.
chráněné (podzemní) místo, ve kterém přebývají některá zvířata, brloh, nora:
opuštěné jezevčí doupě
U kořenů stromu si lišky udělaly své doupě.
Vombat se před sluneční výhní schovává v podzemním doupěti.
2. expresivní
(nuzné) lidské obydlí, chráněné místo:
Bezdomovci přišli o své doupě.
Sousedé byli zalezlí ve svých doupatech.
3. expresivní
místo, kde se odehrává ilegální nebo společensky nepřijatelná činnost:
drogové / opiové / hašišové doupě
doupě hazardu Las Vegas
Dříve solidní klub se proměnil v doupě neřesti.
Flámoval po nocích v hráčských doupatech.
► doupátko
[do͡upaːtko]
(2. j. -tka, 6. j. -tku)
podstatné jméno rodu středního
1.
doupátko sysla
Křečci si v přírodě hrabou pod zemí malá doupátka na spaní.
2.
Když maminka žehlila, měla přes stůl přehozenou deku a já měl pod stolem takové doupátko.
Když venku prší, udělám si doma doupátko, zapálím svíčky a koukám na filmy.
3.
hráčské doupátko
Feťáckých doupátek je v parku dost.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)