doufat
[do͡ufat]
(3. j. doufá, rozk. doufej, čin. doufal, trp. doufáno, podst. jm. doufání)
sloveso nedokonavé
(kdo doufá, že…), (kdo doufá v co)
očekávat s nadějí, že se něco uskuteční, mít naději, věřit:
tajně doufat
doufat v zázrak
Doufáme v jeho pomoc. spoléháme se na jeho pomoc
Stále doufala, že se změní.
Doufám, že přijdete všichni.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[do͡ufat]
(3. j. doufá, rozk. doufej, čin. doufal, trp. doufáno, podst. jm. doufání)
sloveso nedokonavé
(kdo doufá, že…), (kdo doufá v co)
očekávat s nadějí, že se něco uskuteční, mít naději, věřit:
tajně doufat
doufat v zázrak
Doufáme v jeho pomoc. spoléháme se na jeho pomoc
Stále doufala, že se změní.
Doufám, že přijdete všichni.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)