dotvrzovat
[dotvrzovat]
(1. j. -zuji, -zuju, 3. j. -zuje, 3. mn. -zují, -zujou, rozk. -zuj, čin. -zoval, trp. -zován, podst. jm. -zování)
sloveso nedokonavé
(kdo dotvrzuje co {čím}), (co dotvrzuje co)
dosvědčovat, podepírat pravdivost, správnost něčeho syn. potvrzovat:
Svá slova dotvrzuje skutky.
Výpovědi svědků vše dotvrzovaly.
Informace si nechával, jak dotvrzovali jeho nejbližší spolupracovníci, ve většině případů pro sebe.
dokonavé → dotvrdit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dotvrzovat]
(1. j. -zuji, -zuju, 3. j. -zuje, 3. mn. -zují, -zujou, rozk. -zuj, čin. -zoval, trp. -zován, podst. jm. -zování)
sloveso nedokonavé
(kdo dotvrzuje co {čím}), (co dotvrzuje co)
dosvědčovat, podepírat pravdivost, správnost něčeho syn. potvrzovat:
Svá slova dotvrzuje skutky.
Výpovědi svědků vše dotvrzovaly.
Informace si nechával, jak dotvrzovali jeho nejbližší spolupracovníci, ve většině případů pro sebe.
dokonavé → dotvrdit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)