dotvářet
[dotvaːřet]
(3. j. -ří, 3. mn. -řejí, -ří, rozk. -řej, čin. -řel, trp. -řen, podst. jm. -ření)
sloveso nedokonavé
(kdo, co dotváří co {čím})
dávat něčemu konečnou podobu, doplňovat, zdokonalovat, dokončovat • dodatečně utvářet:
Atmosféru dotvářely svíčky.
Jednotlivé scény se odehrávají v autentických kulisách, které dotvářejí obraz tehdejší doby.
Výtvarník dotváří dřevěné plastiky barevnými mořidly.
Genetická výbava jednotlivce se dotváří prostředím.
Překladatelé dotvářeli další jazykové verze dokumentu.
dokonavé → dotvořit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dotvaːřet]
(3. j. -ří, 3. mn. -řejí, -ří, rozk. -řej, čin. -řel, trp. -řen, podst. jm. -ření)
sloveso nedokonavé
(kdo, co dotváří co {čím})
dávat něčemu konečnou podobu, doplňovat, zdokonalovat, dokončovat • dodatečně utvářet:
Atmosféru dotvářely svíčky.
Jednotlivé scény se odehrávají v autentických kulisách, které dotvářejí obraz tehdejší doby.
Výtvarník dotváří dřevěné plastiky barevnými mořidly.
Genetická výbava jednotlivce se dotváří prostředím.
Překladatelé dotvářeli další jazykové verze dokumentu.
dokonavé → dotvořit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)