dotvořit
[dotvořɪt]
(3. j., 3. mn. -ří, rozk. -ř, čin. -řil, trp. -řen, podst. jm. -ření)
sloveso dokonavé
(kdo, co dotvoří co {čím})
dát něčemu konečnou podobu, doplnit, zdokonalit, dokončit • dodatečně utvořit:
Výsledný tvar se dotvoří nůžkami.
Člověku to pomůže si dotvořit názor.
Zákon zatím není v patřičné podobě dotvořen.
Restaurátor dotvořil chybějící ruku sochy.
podst. jm. K dotvoření atmosféry hraje hudba.
ned. → dotvářet
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dotvořɪt]
(3. j., 3. mn. -ří, rozk. -ř, čin. -řil, trp. -řen, podst. jm. -ření)
sloveso dokonavé
(kdo, co dotvoří co {čím})
dát něčemu konečnou podobu, doplnit, zdokonalit, dokončit • dodatečně utvořit:
Výsledný tvar se dotvoří nůžkami.
Člověku to pomůže si dotvořit názor.
Zákon zatím není v patřičné podobě dotvořen.
Restaurátor dotvořil chybějící ruku sochy.
podst. jm. K dotvoření atmosféry hraje hudba.
ned. → dotvářet
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)