dotvrdit
[dotvrďɪt]
(3. j., 3. mn. -rdí, rozk. -rď, čin. -rdil, trp. -rzen, podst. jm. -rzení)
sloveso dokonavé
(kdo dotvrdí co {čím}), (co dotvrdí co)
dosvědčit, podepřít pravdivost, správnost něčeho syn. potvrdit:
Dotvrdil svou vůli podpisem.
Její slova dotvrdil přednosta oddělení.
Že řídil pod vlivem alkoholu, bylo jasné na první pohled a dotvrdila to i dechová zkouška.
Dodnes není soudně dotvrzeno, zda šlo o vraždu, či nešťastnou náhodu.
podst. jm. Na dotvrzení svých slov pokýval hlavou.
nedokonavé → dotvrzovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dotvrďɪt]
(3. j., 3. mn. -rdí, rozk. -rď, čin. -rdil, trp. -rzen, podst. jm. -rzení)
sloveso dokonavé
(kdo dotvrdí co {čím}), (co dotvrdí co)
dosvědčit, podepřít pravdivost, správnost něčeho syn. potvrdit:
Dotvrdil svou vůli podpisem.
Její slova dotvrdil přednosta oddělení.
Že řídil pod vlivem alkoholu, bylo jasné na první pohled a dotvrdila to i dechová zkouška.
Dodnes není soudně dotvrzeno, zda šlo o vraždu, či nešťastnou náhodu.
podst. jm. Na dotvrzení svých slov pokýval hlavou.
nedokonavé → dotvrzovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)