dostát
[dostaːt]
(3. j., 3. mn. -tojí, rozk. -tůj, čin. -tál, podst. jm. -tání)
sloveso dokonavé
knižní (kdo dostojí čemu)
uskutečnit něco slíbeného, určeného, předpokládaného ap. syn. dodržet, splnit:
dostát slovu / slibu / svým závazkům
Nebylo v našich silách dostát všem jejich nárokům / požadavkům.
Zdravotní stav mu znemožní dostát pracovním povinnostem.
Dostál své pověsti rošťáka.
nedokonavé → dostávat II
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dostaːt]
(3. j., 3. mn. -tojí, rozk. -tůj, čin. -tál, podst. jm. -tání)
sloveso dokonavé
knižní (kdo dostojí čemu)
uskutečnit něco slíbeného, určeného, předpokládaného ap. syn. dodržet, splnit:
dostát slovu / slibu / svým závazkům
Nebylo v našich silách dostát všem jejich nárokům / požadavkům.
Zdravotní stav mu znemožní dostát pracovním povinnostem.
Dostál své pověsti rošťáka.
nedokonavé → dostávat II
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)