chomout
[xomo͡ut]
(2. j. -tu, 6. j. -tu, -tě)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
část postroje, která se navléká tažným zvířatům na šíji:
koňský chomout
vyrábět chomouty a sedla
Vypřáhl oslíka z chomoutu.
2. expresivní
co omezuje volnost a svobodu, zbavuje volného jednání, svazuje povinnostmi:
daňový / byrokratický chomout
chomout politické ideologie
chomout smluvních závazků
zbavit se chomoutu totality
◊ dostat někoho do chomoutu expresivní
oženit se s někým, vdát se za někoho (a zbavit ho tím volnosti, svobody)
→ doklady v korpusu
◊ dostat se do chomoutu expresivní
oženit se, vdát se (a přijít tím o volnost, svobodu)
→ doklady v korpusu
◊ hnát se / hrnout se do chomoutu expresivní
chtít se oženit, vdát
→ doklady v korpusu
◊ nasadit někomu / si chomout expresivní
1. vdát se, oženit se
2. zavázat někoho nebo sebe k vykonávání určité činnosti, plnění určitých povinností ap.
→ doklady v korpusu
◊ strčit / strkat hlavu do chomoutu expresivní
1. oženit se, ženit se, vdát se, vdávat se
2. dostat se, dostávat se pod něčí moc, vliv, podřídit, podřizovat se někomu, něčemu
→ doklady v korpusu
◊ vlézt / lézt do chomoutu expresivní
1. oženit se, ženit se, vdát se, vdávat se
2. dostat se, dostávat se pod něčí moc, vliv
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[xomo͡ut]
(2. j. -tu, 6. j. -tu, -tě)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
část postroje, která se navléká tažným zvířatům na šíji:
koňský chomout
vyrábět chomouty a sedla
Vypřáhl oslíka z chomoutu.
2. expresivní
co omezuje volnost a svobodu, zbavuje volného jednání, svazuje povinnostmi:
daňový / byrokratický chomout
chomout politické ideologie
chomout smluvních závazků
zbavit se chomoutu totality
◊ dostat někoho do chomoutu expresivní
oženit se s někým, vdát se za někoho (a zbavit ho tím volnosti, svobody)
→ doklady v korpusu
◊ dostat se do chomoutu expresivní
oženit se, vdát se (a přijít tím o volnost, svobodu)
→ doklady v korpusu
◊ hnát se / hrnout se do chomoutu expresivní
chtít se oženit, vdát
→ doklady v korpusu
◊ nasadit někomu / si chomout expresivní
1. vdát se, oženit se
2. zavázat někoho nebo sebe k vykonávání určité činnosti, plnění určitých povinností ap.
→ doklady v korpusu
◊ strčit / strkat hlavu do chomoutu expresivní
1. oženit se, ženit se, vdát se, vdávat se
2. dostat se, dostávat se pod něčí moc, vliv, podřídit, podřizovat se někomu, něčemu
→ doklady v korpusu
◊ vlézt / lézt do chomoutu expresivní
1. oženit se, ženit se, vdát se, vdávat se
2. dostat se, dostávat se pod něčí moc, vliv
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)