dosluhovat
[dosluhovat]
(1. j. -huji, -huju, 3. j. -huje, 3. mn. -hují, -hujou, rozk. -huj, čin. -hoval, podst. jm. -hování)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dosluhuje {co})
dokončovat vojenskou službu, službu ve státní správě ap.:
Dosluhuje své druhé volební období.
Dosluhuje ve funkci předsedy komise.
Dosud v armádě vojáci většinou dosluhovali až do důchodu.
2. (co dosluhuje)
ztrácet původní funkci, použitelnost, přestávat fungovat:
Dosluhuje nám pračka.
Auto pomalu dosluhuje.
Okna ze 70. let již dosluhují.
Stadion po třiceti letech dosluhuje.
dokonavé k 1, 2 → dosloužit 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dosluhovat]
(1. j. -huji, -huju, 3. j. -huje, 3. mn. -hují, -hujou, rozk. -huj, čin. -hoval, podst. jm. -hování)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dosluhuje {co})
dokončovat vojenskou službu, službu ve státní správě ap.:
Dosluhuje své druhé volební období.
Dosluhuje ve funkci předsedy komise.
Dosud v armádě vojáci většinou dosluhovali až do důchodu.
2. (co dosluhuje)
ztrácet původní funkci, použitelnost, přestávat fungovat:
Dosluhuje nám pračka.
Auto pomalu dosluhuje.
Okna ze 70. let již dosluhují.
Stadion po třiceti letech dosluhuje.
dokonavé k 1, 2 → dosloužit 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)