dosloužit
[doslo͡užɪt]
(3. j., 3. mn. -ží, rozk. -ž, čin. -žil, trp. -žen, podst. jm. -žení)
sloveso dokonavé
1. (kdo doslouží {co})
dokončit vojenskou službu, službu ve státní správě ap.:
Vojnu dosloužil u dělostřelců.
Dosloužila do důchodu v hodnosti majora.
Prezident dosloužil své volební období.
Dosloužil do konce roku a odešel z funkce.
2. (co doslouží)
ztratit původní funkci, použitelnost, přestat fungovat:
Dosloužilo mi auto.
Původní dřevěná okna už dosloužila.
Pětadvacet let stará uklízecí technika dosloužila.
3. (kdo doslouží co)
dokončit vykonání náboženského obřadu:
Kněz dosloužil mši.
4. knižní (kdo doslouží komu {k čemu; do čeho})
poskytnout péči blízkému člověku v období před jeho smrtí:
Obětavě jí dosloužil k smrti.
Nemocné matce dosloužila do posledních chvil jejího života.
nedokonavé k 1, 2 → dosluhovat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doslo͡užɪt]
(3. j., 3. mn. -ží, rozk. -ž, čin. -žil, trp. -žen, podst. jm. -žení)
sloveso dokonavé
1. (kdo doslouží {co})
dokončit vojenskou službu, službu ve státní správě ap.:
Vojnu dosloužil u dělostřelců.
Dosloužila do důchodu v hodnosti majora.
Prezident dosloužil své volební období.
Dosloužil do konce roku a odešel z funkce.
2. (co doslouží)
ztratit původní funkci, použitelnost, přestat fungovat:
Dosloužilo mi auto.
Původní dřevěná okna už dosloužila.
Pětadvacet let stará uklízecí technika dosloužila.
3. (kdo doslouží co)
dokončit vykonání náboženského obřadu:
Kněz dosloužil mši.
4. knižní (kdo doslouží komu {k čemu; do čeho})
poskytnout péči blízkému člověku v období před jeho smrtí:
Obětavě jí dosloužil k smrti.
Nemocné matce dosloužila do posledních chvil jejího života.
nedokonavé k 1, 2 → dosluhovat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)