doslech
[doslex]
(2. j. -echu, 6. j. -echu, 6. mn. -eších)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
vzdálenost, na kterou je možné ještě slyšet:
Nikdo nebyl v doslechu.
Všechno na doslech ztichlo.
Mlčeli, dokud nebyli zcela mimo doslech.
□ z doslechu □ podle doslechu
nepřímo, zprostředkovaně, z vyprávění:
Informaci měla pouze z doslechu.
O jeho malérech jsem se dozvídala z doslechu.
O celé záležitosti jsem slyšel jen z doslechu.
Loňského ročníku jsem se neúčastnil a podle doslechu jsem o hodně přišel.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doslex]
(2. j. -echu, 6. j. -echu, 6. mn. -eších)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
vzdálenost, na kterou je možné ještě slyšet:
Nikdo nebyl v doslechu.
Všechno na doslech ztichlo.
Mlčeli, dokud nebyli zcela mimo doslech.
□ z doslechu □ podle doslechu
nepřímo, zprostředkovaně, z vyprávění:
Informaci měla pouze z doslechu.
O jeho malérech jsem se dozvídala z doslechu.
O celé záležitosti jsem slyšel jen z doslechu.
Loňského ročníku jsem se neúčastnil a podle doslechu jsem o hodně přišel.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)