doslechnout se
[doslexno͡ut se]
(3. j. -chne se, rozk. -chni se, čin. -chl se, podst. jm. -chnutí (se))
sloveso dokonavé
(kdo se doslechne co {z čeho; od koho; kde}; o čem, o kom {z čeho; od koho; kde}), (kdo se doslechne, že... {z čeho; od koho; kde})
dozvědět se, získat informaci nepřímo, zprostředkovaně, z vyprávění:
Doslechl jsem se smutnou zprávu.
O záplavách se doslechl z rádia.
Doslechla se o šikovném lékaři v nedalekém městě.
Doslechl jsem se o tom od novinářů.
Doslechli jsme se, že se dostal do finančních problémů.
ned. → doslýchat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doslexno͡ut se]
(3. j. -chne se, rozk. -chni se, čin. -chl se, podst. jm. -chnutí (se))
sloveso dokonavé
(kdo se doslechne co {z čeho; od koho; kde}; o čem, o kom {z čeho; od koho; kde}), (kdo se doslechne, že... {z čeho; od koho; kde})
dozvědět se, získat informaci nepřímo, zprostředkovaně, z vyprávění:
Doslechl jsem se smutnou zprávu.
O záplavách se doslechl z rádia.
Doslechla se o šikovném lékaři v nedalekém městě.
Doslechl jsem se o tom od novinářů.
Doslechli jsme se, že se dostal do finančních problémů.
ned. → doslýchat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)