doručovat
[doručovat]
(1. j. -čuji, -čuju, 3. j. -čuje, 3. mn. -čují, -čujou, rozk. -čuj, čin. -čoval, trp. -čován, podst. jm. -čování)
sloveso nedokonavé
(kdo doručuje co {komu; kam})
dopravovat, odevzdávat zásilku ap. adresátovi nebo na určené místo:
doručovat balíky / poštovní zásilky
doručovat lidem důchody
doručovat letáky do schránek
Pošta doručuje předplacené noviny.
Žádosti mohou občané doručovat na úřad.
dokonavé → doručit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doručovat]
(1. j. -čuji, -čuju, 3. j. -čuje, 3. mn. -čují, -čujou, rozk. -čuj, čin. -čoval, trp. -čován, podst. jm. -čování)
sloveso nedokonavé
(kdo doručuje co {komu; kam})
dopravovat, odevzdávat zásilku ap. adresátovi nebo na určené místo:
doručovat balíky / poštovní zásilky
doručovat lidem důchody
doručovat letáky do schránek
Pošta doručuje předplacené noviny.
Žádosti mohou občané doručovat na úřad.
dokonavé → doručit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)