doputovat
[doputovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -továno, podst. jm. -tování)
sloveso dokonavé
(kdo, co doputuje kam {odkud})
dostat se putováním do cílového místa, dorazit:
Betlémské světlo doputuje do Česka před Štědrým dnem.
Dopis nedoputoval ke svému adresátovi.
Žádost o dotace doputuje přes ministerstvo pro místní rozvoj do Bruselu.
Chvíli trvá, než informace doputuje z očí až do mozku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doputovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -továno, podst. jm. -tování)
sloveso dokonavé
(kdo, co doputuje kam {odkud})
dostat se putováním do cílového místa, dorazit:
Betlémské světlo doputuje do Česka před Štědrým dnem.
Dopis nedoputoval ke svému adresátovi.
Žádost o dotace doputuje přes ministerstvo pro místní rozvoj do Bruselu.
Chvíli trvá, než informace doputuje z očí až do mozku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)