dopustit II
[dopusťɪt]
(3. j., 3. mn. -ustí, rozk. -usť, čin. -ustil, trp. -uštěn, podst. jm. -uštění)
sloveso dokonavé
1. (kdo dopustí co {kam; odkud})
dodatečně napustit, doplnit zprav. menší množství tekutiny syn. připustit:
dopustit do nádrže zbytek vody
dopustit do bazénu odpařené množství vody
dopustit vodu do topné soustavy
2. (kdo dopustí co {čím})
doplnit tekutinou na požadovanou míru:
dopustit bazén
dopustit vanu horkou vodou
Vodohospodáři musí dopustit poloprázdnou přehradu.
nedokonavé k 1, 2 → dopouštět II 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dopusťɪt]
(3. j., 3. mn. -ustí, rozk. -usť, čin. -ustil, trp. -uštěn, podst. jm. -uštění)
sloveso dokonavé
1. (kdo dopustí co {kam; odkud})
dodatečně napustit, doplnit zprav. menší množství tekutiny syn. připustit:
dopustit do nádrže zbytek vody
dopustit do bazénu odpařené množství vody
dopustit vodu do topné soustavy
2. (kdo dopustí co {čím})
doplnit tekutinou na požadovanou míru:
dopustit bazén
dopustit vanu horkou vodou
Vodohospodáři musí dopustit poloprázdnou přehradu.
nedokonavé k 1, 2 → dopouštět II 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)