dopustit se
[dopusťɪt se]
(3. j., 3. mn. -ustí se, rozk. (ne)dopusť se, čin. -ustil se, podst. jm. -uštění (se))
sloveso dokonavé
(kdo se dopustí čeho)
udělat, vykonat něco špatného, nedovoleného, nežádoucího:
dopustit se chyby / omylu
dopustit se podvodu / krádeže / trestného činu
dopustit se válečných zločinů na civilním obyvatelstvu
Policie se dopustila násilí proti účastníkům demonstrací.
Řidič se dopustil závažných dopravních přestupků.
ned. → dopouštět se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dopusťɪt se]
(3. j., 3. mn. -ustí se, rozk. (ne)dopusť se, čin. -ustil se, podst. jm. -uštění (se))
sloveso dokonavé
(kdo se dopustí čeho)
udělat, vykonat něco špatného, nedovoleného, nežádoucího:
dopustit se chyby / omylu
dopustit se podvodu / krádeže / trestného činu
dopustit se válečných zločinů na civilním obyvatelstvu
Policie se dopustila násilí proti účastníkům demonstrací.
Řidič se dopustil závažných dopravních přestupků.
ned. → dopouštět se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)