dopracovat
[dopracovat]
(1. j. -cuji, -cuju, 3. j. -cuje, 3. mn. -cují, -cujou, rozk. -cuj, čin. -coval, trp. -cován, podst. jm. -cování)
sloveso dokonavé
1. (kdo, co dopracuje)
přestat pracovat, vykonávat činnost:
Pro tohoto zaměstnavatele už jsem dopracoval.
Cizinci bez povolení k zaměstnání už dopracovali, cizinecká policie s nimi zahájila správní řízení o vyhoštění.
Těžká technika dopracovala.
2. (kdo dopracuje co)
dokončit do úplnosti, do podrobností:
dopracovat rukopis / finanční plán
Text byl dopracován a obohacen o četné podněty a mnohá upřesnění.
◊ dopracovat to na někoho / někam / na co
1. prací, úsilím dosáhnout úspěchu, postavení, žádoucího stavu
2. mít neúspěch, skončit v nepříznivém stavu, špatně
◊ to jsme to dopracovali iron.
skončili jsme špatně, uboze • dosáhli jsme velmi špatného, ostudného výsledku
ned. k 2 → dopracovávat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dopracovat]
(1. j. -cuji, -cuju, 3. j. -cuje, 3. mn. -cují, -cujou, rozk. -cuj, čin. -coval, trp. -cován, podst. jm. -cování)
sloveso dokonavé
1. (kdo, co dopracuje)
přestat pracovat, vykonávat činnost:
Pro tohoto zaměstnavatele už jsem dopracoval.
Cizinci bez povolení k zaměstnání už dopracovali, cizinecká policie s nimi zahájila správní řízení o vyhoštění.
Těžká technika dopracovala.
2. (kdo dopracuje co)
dokončit do úplnosti, do podrobností:
dopracovat rukopis / finanční plán
Text byl dopracován a obohacen o četné podněty a mnohá upřesnění.
◊ dopracovat to na někoho / někam / na co
1. prací, úsilím dosáhnout úspěchu, postavení, žádoucího stavu
2. mít neúspěch, skončit v nepříznivém stavu, špatně
◊ to jsme to dopracovali iron.
skončili jsme špatně, uboze • dosáhli jsme velmi špatného, ostudného výsledku
ned. k 2 → dopracovávat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)