doporučit
[doporučɪt]
(3. j., 3. mn. -čí, rozk. -č, čin. -čil, trp. -čen, podst. jm. -čení)
sloveso dokonavé
(kdo doporučí co, koho4 {komu; k čemu; do čeho; na co}; INF {komu}), (kdo doporučí, aby… {komu})
navrhnout jako vhodné, dobré ap. • vyslovit souhlas s něčím, uznat za správné, schválit:
Doporučil mi skvělou knihu.
K přečtení vám doporučím spíš něco jiného.
Komise ho doporučila do funkce jednatele.
Doporučili mu, aby se se stížností obrátil na soud.
Vláda doporučila smlouvu k ratifikaci.
Ústavněprávní výbor doporučil parlamentu schválit návrh zákona.
nedokonavé → doporučovat
→ i doporučený
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doporučɪt]
(3. j., 3. mn. -čí, rozk. -č, čin. -čil, trp. -čen, podst. jm. -čení)
sloveso dokonavé
(kdo doporučí co, koho4 {komu; k čemu; do čeho; na co}; INF {komu}), (kdo doporučí, aby… {komu})
navrhnout jako vhodné, dobré ap. • vyslovit souhlas s něčím, uznat za správné, schválit:
Doporučil mi skvělou knihu.
K přečtení vám doporučím spíš něco jiného.
Komise ho doporučila do funkce jednatele.
Doporučili mu, aby se se stížností obrátil na soud.
Vláda doporučila smlouvu k ratifikaci.
Ústavněprávní výbor doporučil parlamentu schválit návrh zákona.
nedokonavé → doporučovat
→ i doporučený
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)