doplněk
[doplňek]
(2. j. -ňku, 6. j. -ňku, 6. mn. -ňcích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
čím se něco doplňuje 2 (činí úplným), něco přidané:
potravinové doplňky
doplňky stravy / výživy
návrh doplňku zákona
vypracovat doplněk posudku
Návštěva expozice je vhodná pro studenty jako doplněk k učivu dějepisu.
2.
předmět doplňující oblečení, zařízení bytu, výbavu ap.:
módní doplněk
oděvní / textilní doplněk
bytový doplněk
doplněk k šatům
doplňky k zahradnímu nábytku
bezpečnostní doplňky na kolo
Firma vyrábí doplňky k počítačům.
3. lingvistika
větný člen rozvíjející přísudek a zároveň podmět nebo předmět:
určit doplněk ve větě
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doplňek]
(2. j. -ňku, 6. j. -ňku, 6. mn. -ňcích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
čím se něco doplňuje 2 (činí úplným), něco přidané:
potravinové doplňky
doplňky stravy / výživy
návrh doplňku zákona
vypracovat doplněk posudku
Návštěva expozice je vhodná pro studenty jako doplněk k učivu dějepisu.
2.
předmět doplňující oblečení, zařízení bytu, výbavu ap.:
módní doplněk
oděvní / textilní doplněk
bytový doplněk
doplněk k šatům
doplňky k zahradnímu nábytku
bezpečnostní doplňky na kolo
Firma vyrábí doplňky k počítačům.
3. lingvistika
větný člen rozvíjející přísudek a zároveň podmět nebo předmět:
určit doplněk ve větě
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)