dopalovat
[dopalovat]
(1. j. -luji, -luju, 3. j. -luje, 3. mn. -lují, -lujou, rozk. -luj, čin. -loval, trp. -lován, podst. jm. -lování)
sloveso nedokonavé
expr.
(co dopaluje koho4), (kdo dopaluje koho4 {čím})
vyvolávat hněv, zlost, rozčilovat:
Dopaluje ho svou nedochvilností.
Dopalovalo ji, že se nemůže dostat ke slovu.
Dopaluje mě odhazování odpadků z okénka auta.
dok. → dopálit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dopalovat]
(1. j. -luji, -luju, 3. j. -luje, 3. mn. -lují, -lujou, rozk. -luj, čin. -loval, trp. -lován, podst. jm. -lování)
sloveso nedokonavé
expr.
(co dopaluje koho4), (kdo dopaluje koho4 {čím})
vyvolávat hněv, zlost, rozčilovat:
Dopaluje ho svou nedochvilností.
Dopalovalo ji, že se nemůže dostat ke slovu.
Dopaluje mě odhazování odpadků z okénka auta.
dok. → dopálit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)