dopálit
[dopaːlɪt]
(3. j., 3. mn. dopálí, rozk. dopal, čin. dopálil, trp. dopálen, podst. jm. dopálení)
sloveso dokonavé
expr.
(co dopálí koho4), (kdo dopálí koho4 {čím})
vyvolat hněv, zlost, rozčílit syn. rozzlobit:
Dopálilo ho nezodpovědné chování mladíků.
Hosty dopálily výroky sudího.
Dopálilo ji, že zas křičím.
To mi neříkej! To bys mě dopálil!
Jednou mě tím věčným špičkováním tak dopálili, že jsem jim oběma nařezal.
ned. → dopalovat
příd. jm. → i dopálený
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dopaːlɪt]
(3. j., 3. mn. dopálí, rozk. dopal, čin. dopálil, trp. dopálen, podst. jm. dopálení)
sloveso dokonavé
expr.
(co dopálí koho4), (kdo dopálí koho4 {čím})
vyvolat hněv, zlost, rozčílit syn. rozzlobit:
Dopálilo ho nezodpovědné chování mladíků.
Hosty dopálily výroky sudího.
Dopálilo ji, že zas křičím.
To mi neříkej! To bys mě dopálil!
Jednou mě tím věčným špičkováním tak dopálili, že jsem jim oběma nařezal.
ned. → dopalovat
příd. jm. → i dopálený
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)