dopálit se
[dopaːlɪt se]
(3. j., 3. mn. dopálí se, rozk. dopal se, čin. dopálil se, podst. jm. dopálení (se))
sloveso dokonavé
expresivní
(kdo se dopálí {„…“})
podlehnout hněvu, zlosti, rozčílit se syn. rozzlobit se:
Když jsem jí to vyklopil, strašně se dopálila.
„Co si tam zas mumláte!“ dopálil se šéf.
Dopálil se a vyhodil nás obě.
nedokonavé → dopalovat se
přídavné jméno → i dopálený
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dopaːlɪt se]
(3. j., 3. mn. dopálí se, rozk. dopal se, čin. dopálil se, podst. jm. dopálení (se))
sloveso dokonavé
expresivní
(kdo se dopálí {„…“})
podlehnout hněvu, zlosti, rozčílit se syn. rozzlobit se:
Když jsem jí to vyklopil, strašně se dopálila.
„Co si tam zas mumláte!“ dopálil se šéf.
Dopálil se a vyhodil nás obě.
nedokonavé → dopalovat se
přídavné jméno → i dopálený
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)