donosit
[donosɪt]
(3. j., 3. mn. -osí, rozk. -os, čin. -osil, trp. -ošen, podst. jm. -ošení)
sloveso dokonavé
1. (kdo donosí co)
(o oblečení)
nosit až do úplného opotřebování, zničení:
donosit šaty / svetr
Co je poničené, donosím na chalupě.
Musel jsem donosit oblečení po obou starších sourozencích.
Letošní zimu budu muset ještě donosit tu starou bundu.
2. (kdo donosí koho4, co)
(o ženě, samici)
nosit plod v těle až do jeho úplného vyvinutí (u lidí do 38. týdne těhotenství):
donosit plod
Nemohla donosit dítě.
Samici se podařilo mládě donosit.
Embrya za ni donosí náhradní matka.
3. (kdo donosí co {kam})
(postupně) dopravit nošením:
Postupně donosila všechny věci na stolek.
Voda začala stoupat tak rychle, že jsme vše ani nestačili donosit na půdu.
přídavné jméno k 2 → i donošený
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[donosɪt]
(3. j., 3. mn. -osí, rozk. -os, čin. -osil, trp. -ošen, podst. jm. -ošení)
sloveso dokonavé
1. (kdo donosí co)
(o oblečení)
nosit až do úplného opotřebování, zničení:
donosit šaty / svetr
Co je poničené, donosím na chalupě.
Musel jsem donosit oblečení po obou starších sourozencích.
Letošní zimu budu muset ještě donosit tu starou bundu.
2. (kdo donosí koho4, co)
(o ženě, samici)
nosit plod v těle až do jeho úplného vyvinutí (u lidí do 38. týdne těhotenství):
donosit plod
Nemohla donosit dítě.
Samici se podařilo mládě donosit.
Embrya za ni donosí náhradní matka.
3. (kdo donosí co {kam})
(postupně) dopravit nošením:
Postupně donosila všechny věci na stolek.
Voda začala stoupat tak rychle, že jsme vše ani nestačili donosit na půdu.
přídavné jméno k 2 → i donošený
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)