domoci se
[domocɪ se]
(1. j. domohu se, domůžu se, 3. j. domůže se, 3. mn. domohou se, domůžou se, rozk. domoz se, čin. domohl se, podst. jm. domožení (se))
sloveso dokonavé
domoct se
[domoct se]
(1. j. domohu se, domůžu se, 3. j. domůže se, 3. mn. domohou se, domůžou se, rozk. domoz se, čin. domohl se, podst. jm. domožení (se))
sloveso dokonavé
(kdo se domůže čeho)
úsilím, prací něčeho dosáhnout, dovolat se, dopracovat se:
domoci se svých práv / spravedlnosti
domoci se nápravy / odškodnění
Domohl se velkého bohatství.
V restituci se domohl rodinného majetku.
Domohl se na něm veřejné omluvy.
ned. → domáhat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[domocɪ se]
(1. j. domohu se, domůžu se, 3. j. domůže se, 3. mn. domohou se, domůžou se, rozk. domoz se, čin. domohl se, podst. jm. domožení (se))
sloveso dokonavé
domoct se
[domoct se]
(1. j. domohu se, domůžu se, 3. j. domůže se, 3. mn. domohou se, domůžou se, rozk. domoz se, čin. domohl se, podst. jm. domožení (se))
sloveso dokonavé
(kdo se domůže čeho)
úsilím, prací něčeho dosáhnout, dovolat se, dopracovat se:
domoci se svých práv / spravedlnosti
domoci se nápravy / odškodnění
Domohl se velkého bohatství.
V restituci se domohl rodinného majetku.
Domohl se na něm veřejné omluvy.
ned. → domáhat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)