domnění
[domňeňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
určitá představa o něčem, dojem, předpoklad, mínění:
Odborník nám potvrdil naše domnění.
Podle mého domnění po vnitřní svobodě touží téměř každý.
□ v domnění, že…
na základě předpokladu, že skutečnost odpovídá představě, v mylném přesvědčení:
Otevřeli mu v domnění, že je to listonoš.
V potu tváře vyšplhal na vrcholek v domnění, že ho čeká mírný sjezd z kopečku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[domňeňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
určitá představa o něčem, dojem, předpoklad, mínění:
Odborník nám potvrdil naše domnění.
Podle mého domnění po vnitřní svobodě touží téměř každý.
□ v domnění, že…
na základě předpokladu, že skutečnost odpovídá představě, v mylném přesvědčení:
Otevřeli mu v domnění, že je to listonoš.
V potu tváře vyšplhal na vrcholek v domnění, že ho čeká mírný sjezd z kopečku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)