domluvit se
[domluvɪt se]
(3. j. -ví se, rozk. -v se, čin. -vil se, podst. jm. -vení (se))
sloveso dokonavé
1. (kdo se domluví {s kým; na čem; o čem; nakdy; že…; jak…; co…})
dosáhnout shody, domluvy ve věcech, o kterých se vyjednává syn. dohodnout se:
S trenérem jsme se domluvili na vzájemném ukončení smlouvy.
Domluvili jsme se, že se opět sejdeme.
Domluvíme se, co se bude dál dít.
Pokuste se s někým domluvit, zda vás doprovodí.
Věřím, že se nakonec domluvíme.
2. (kdo se domluví {jak; s kým; kde})
vyměnit si myšlenky prostřednictvím (cizího) jazyka, gest ap., dorozumět se:
Německy se domluvím slušně.
Na Slovensku se bez potíží domluvíme.
Zpočátku jsem se bála, že se nedomluvím.
Někdy stačí domluvit se očima.
◊ domluvit se rukama nohama
dorozumět se kvůli jazykové bariéře všemi možnými prostředky, zprav. pomocí gest
→ doklady v korpusu
nedokonavé k 1, 2 → domlouvat se 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[domluvɪt se]
(3. j. -ví se, rozk. -v se, čin. -vil se, podst. jm. -vení (se))
sloveso dokonavé
1. (kdo se domluví {s kým; na čem; o čem; nakdy; že…; jak…; co…})
dosáhnout shody, domluvy ve věcech, o kterých se vyjednává syn. dohodnout se:
S trenérem jsme se domluvili na vzájemném ukončení smlouvy.
Domluvili jsme se, že se opět sejdeme.
Domluvíme se, co se bude dál dít.
Pokuste se s někým domluvit, zda vás doprovodí.
Věřím, že se nakonec domluvíme.
2. (kdo se domluví {jak; s kým; kde})
vyměnit si myšlenky prostřednictvím (cizího) jazyka, gest ap., dorozumět se:
Německy se domluvím slušně.
Na Slovensku se bez potíží domluvíme.
Zpočátku jsem se bála, že se nedomluvím.
Někdy stačí domluvit se očima.
◊ domluvit se rukama nohama
dorozumět se kvůli jazykové bariéře všemi možnými prostředky, zprav. pomocí gest
→ doklady v korpusu
nedokonavé k 1, 2 → domlouvat se 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)