domlouvat
[domlo͡uvat]
(3. j. -vá, rozk. -vej, čin. -val, trp. -ván, podst. jm. -vání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo domlouvá co {s kým; komu; nakdy}), (kdo domlouvá, že… {s kým})
na základě rozhovoru, jednání ap. ustanovovat, co je přijatelné a do budoucna závazné syn. dohadovat, dojednávat, sjednávat:
domlouvat podrobnosti
Domlouváme s majiteli pozemků povolení ke stavbě.
Hráči mají své agenty, kteří jim domlouvají angažmá.
Domlouváme si schůzku na ráno.
2. (kdo domlouvá komu {aby…; že…; ať…})
přesvědčovat někoho, aby změnil své chování, záměry ap., napomínat, kárat:
domlouvat dítěti
Strážníci řidičům domlouvali.
Trenér hráčům důrazně domlouval.
Domlouvám jí, aby si odpočala.
Domlouvala jsem mu, ať toho nechá.
Domlouval mi, že se mám nad sebou zamyslet.
dokonavé k 1, 2 → domluvit 2, 3
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[domlo͡uvat]
(3. j. -vá, rozk. -vej, čin. -val, trp. -ván, podst. jm. -vání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo domlouvá co {s kým; komu; nakdy}), (kdo domlouvá, že… {s kým})
na základě rozhovoru, jednání ap. ustanovovat, co je přijatelné a do budoucna závazné syn. dohadovat, dojednávat, sjednávat:
domlouvat podrobnosti
Domlouváme s majiteli pozemků povolení ke stavbě.
Hráči mají své agenty, kteří jim domlouvají angažmá.
Domlouváme si schůzku na ráno.
2. (kdo domlouvá komu {aby…; že…; ať…})
přesvědčovat někoho, aby změnil své chování, záměry ap., napomínat, kárat:
domlouvat dítěti
Strážníci řidičům domlouvali.
Trenér hráčům důrazně domlouval.
Domlouvám jí, aby si odpočala.
Domlouvala jsem mu, ať toho nechá.
Domlouval mi, že se mám nad sebou zamyslet.
dokonavé k 1, 2 → domluvit 2, 3
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)