domestikovat
[domestɪkovat]
(1. j. -kuji, -kuju, 3. j. -kuje, 3. mn. -kují, -kujou, rozk. -kuj, čin. -koval, trp. -kován, podst. jm. -kování)
sloveso dokonavé i nedokonavé
⟨lat.⟩
botanika, zoologie
(kdo domestikuje koho4, co)
přizpůsobit, přizpůsobovat novému, domácímu prostředí, zdomácnit, zdomácňovat:
Člověk domestikoval některá divoká zvířata.
Osla domestikovali zřejmě Egypťané.
Planý datlovník byl domestikován již ve třetím tisíciletí před naším letopočtem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[domestɪkovat]
(1. j. -kuji, -kuju, 3. j. -kuje, 3. mn. -kují, -kujou, rozk. -kuj, čin. -koval, trp. -kován, podst. jm. -kování)
sloveso dokonavé i nedokonavé
⟨lat.⟩
botanika, zoologie
(kdo domestikuje koho4, co)
přizpůsobit, přizpůsobovat novému, domácímu prostředí, zdomácnit, zdomácňovat:
Člověk domestikoval některá divoká zvířata.
Osla domestikovali zřejmě Egypťané.
Planý datlovník byl domestikován již ve třetím tisíciletí před naším letopočtem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)