domýšlivě
[domiːšlɪvje]
(2. st. -věji)
příslovce
způsobem přeceňujícím vlastní schopnosti, znalosti, svoji důležitost syn. samolibě, namyšleně:
chovat se domýšlivě
Domýšlivě se usmál.
Jakkoliv to bude znít domýšlivě, myslíme si, že zatím hrajeme nejlíp.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[domiːšlɪvje]
(2. st. -věji)
příslovce
způsobem přeceňujícím vlastní schopnosti, znalosti, svoji důležitost syn. samolibě, namyšleně:
chovat se domýšlivě
Domýšlivě se usmál.
Jakkoliv to bude znít domýšlivě, myslíme si, že zatím hrajeme nejlíp.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)