domýšlivý
[domiːšlɪviː]
(2. st. -vější)
přídavné jméno
který přeceňuje svoje schopnosti, znalosti, svoji důležitost • svědčící o tom syn. samolibý, namyšlený, ješitný:
domýšlivý mladý muž
Má pověst domýšlivého člověka.
Je domýšlivá, myslí si, že spolkla všechnu moudrost světa.
Bylo by domýšlivé tvrdit, že představujeme jediný inteligentní život ve vesmíru.
Byl to nepříliš talentovaný, ale o to domýšlivější spisovatel.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[domiːšlɪviː]
(2. st. -vější)
přídavné jméno
který přeceňuje svoje schopnosti, znalosti, svoji důležitost • svědčící o tom syn. samolibý, namyšlený, ješitný:
domýšlivý mladý muž
Má pověst domýšlivého člověka.
Je domýšlivá, myslí si, že spolkla všechnu moudrost světa.
Bylo by domýšlivé tvrdit, že představujeme jediný inteligentní život ve vesmíru.
Byl to nepříliš talentovaný, ale o to domýšlivější spisovatel.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)