dolina
[dolɪna]
(2. j. -ny)
podstatné jméno rodu ženského
protáhlá snížená část zemského povrchu mezi kopci, zprav. s vodním tokem syn. údolí:
Potok ústí / pramení v dolině.
Začal strmý sestup do horské doliny.
V hlubokých dolinách už roztály zbytky sněhu.
Silnice se táhne úzkou dolinou.
Po horách a dolinách se vinou husté lesy.
► dolinka
[dolɪŋka]
(2. j. -nky, 2. mn. -nek)
podstatné jméno rodu ženského
Procházeli jsme dolinkou.
Kostel stojí v dolince.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dolɪna]
(2. j. -ny)
podstatné jméno rodu ženského
protáhlá snížená část zemského povrchu mezi kopci, zprav. s vodním tokem syn. údolí:
Potok ústí / pramení v dolině.
Začal strmý sestup do horské doliny.
V hlubokých dolinách už roztály zbytky sněhu.
Silnice se táhne úzkou dolinou.
Po horách a dolinách se vinou husté lesy.
► dolinka
[dolɪŋka]
(2. j. -nky, 2. mn. -nek)
podstatné jméno rodu ženského
Procházeli jsme dolinkou.
Kostel stojí v dolince.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)