doložit
[doložɪt]
(3. j., 3. mn. -ží, rozk. -ž, čin. -žil, trp. -žen, podst. jm. -žení)
sloveso dokonavé
1. (kdo doloží co {čím; k čemu})
přiložit k něčemu nějaký doklad 1 (písemný dokument) • prokázat něco dokladem:
Doložil seznam svého majetku.
Musí doložit doklad o vlastnictví nemovitosti.
Chce mít všechno doloženo písemně.
Máte povinnost doložit příjmy / svou totožnost.
podst. jm. Úřad požadoval doložení mého důchodu.
2. (kdo doloží co {čím}), (kdo doloží, že… {čím}), (co doloží co), (co doloží, že…)
fakty, důkazem ap. dosvědčit, podepřít určitou skutečnost:
Jeho slova doložila nahrávkou.
Svou stížnost doložil důkazy.
Archeologické nálezy zde doložily keltské osídlení.
Poprvé je název Wimberk doložen na listině z roku 1474.
podst. jm. Na doložení své teorie připojil výjimečně erudovanou práci.
nedokonavé k 1, 2 → dokládat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doložɪt]
(3. j., 3. mn. -ží, rozk. -ž, čin. -žil, trp. -žen, podst. jm. -žení)
sloveso dokonavé
1. (kdo doloží co {čím; k čemu})
přiložit k něčemu nějaký doklad 1 (písemný dokument) • prokázat něco dokladem:
Doložil seznam svého majetku.
Musí doložit doklad o vlastnictví nemovitosti.
Chce mít všechno doloženo písemně.
Máte povinnost doložit příjmy / svou totožnost.
podst. jm. Úřad požadoval doložení mého důchodu.
2. (kdo doloží co {čím}), (kdo doloží, že… {čím}), (co doloží co), (co doloží, že…)
fakty, důkazem ap. dosvědčit, podepřít určitou skutečnost:
Jeho slova doložila nahrávkou.
Svou stížnost doložil důkazy.
Archeologické nálezy zde doložily keltské osídlení.
Poprvé je název Wimberk doložen na listině z roku 1474.
podst. jm. Na doložení své teorie připojil výjimečně erudovanou práci.
nedokonavé k 1, 2 → dokládat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)