Zveřejněná hesla
Akademický slovník současné češtiny je dlouhodobým projektem. Moderní lexikografické dílo však chceme dát uživatelům k dispozici co nejdříve, proto slovník uveřejňujeme postupně po úsecích jednotlivých písmen abecedy. Tyto heslářové úseky jsou zpracované tak, že jednak vždy obsahují slova, která patří mezi 50 tisíc nejčastějších českých slov, jednak zahrnují vybraná vlastní jména a jejich odvozeniny. Kromě toho jsou výběrově publikována i další slova s nižší frekvencí (v heslářovém úseku a až č jsou tato slova zpracována plně s ohledem na finální rozsah slovníku, v následujících úsecích od písmene d dále jsou dočasně zpracovávána v menším rozsahu a zjednodušeně pomocí odkazu na publikované slovo příbuzné).
Souběžně publikujeme i některá další hesla mimo abecední pořadí. Úsek dalších hesel se skládá jednak z položek vybraných tematických okruhů (aktuálně jde o okruhy barvy, čas, koření a pády), jednak ze slov, která byla zpracována jako nedílná součást výše uvedených úseků písmen abecedy. Kromě toho zvláštním způsobem zveřejňujeme skupinu slov souvisejících s pandemií covid-19.
Právní upozornění
Veškeré informace prezentované na tomto serveru jsou autorským dílem ve smyslu autorského zákona. Nositelem autorských práv k těmto stránkám je ÚJČ AV ČR, v. v. i. Jakékoliv kopírování informací zde uvedených je možné pouze se souhlasem autora.
ÚJČ AV ČR, v. v. i., nenese žádnou zodpovědnost za případné škody vzniklé použitím informací prezentovaných na tomto serveru. ÚJČ AV ČR, v. v. i., si zároveň vyhrazuje právo měnit či upravovat poskytnuté informace bez předchozího upozornění.
[doliːk]
(2. j. -íku, 6. j. -íku, 6. mn. -ících, -íkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kolokv. vyš.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
[ďoliːk]
(2. j. -íku, 6. j. -íku, 6. mn. -ících, -íkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
přirozeně nebo cíleně vytvořená prohlubeň, jamka:
mělký / hluboký dolík
vyhloubit / vyhrabat dolík
V parketách jsou stovky dolíků od podpatků.
Do těsta uděláme prstem ďolík, který vyplníme marmeládou.
2.
protáhlá snížená část zemského povrchu mezi kopci, malé údolí:
Obec leží v dolíku.
Bydlí v dolíku, nebo na kopci?
Je tam takový ďolík, kam chodí děti sáňkovat.
◊ vystát / vysedět někde dolík / ďolík expr.
stát, sedět někde a na někoho, něco dlouho a netrpělivě čekat
► dolíček
[doliːček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
► kolokv. vyš.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
[ďoliːček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1. často mn.
dolíčky po neštovicích / po akné
vydlabat dolíček
Dělají se jí ďolíčky ve tvářích, když se usmívá.
Svíčka při hoření vytvoří ďolíček a vosk díky tomu nestéká.
2.
Je to moc hezký ďolíček – je tam malý lesík, jezírko – jen si tam postavit malou chatu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
