filozofie
[fɪlozofɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
1.
nauka, věda zabývající se pojmovým poznáváním reality, bytím světa a existencí člověka v něm:
východní / antická filozofie
německá idealistická / francouzská osvícenská filozofie
existenciální filozofie Alberta Camuse
představitel / zastánce postmoderní filozofie
Aristotelovo dílo představuje vrchol starověké filozofie.
Řecká filozofie postavila své základy na pozorování přírody.
2.
základní, obecné pojetí zákonitostí v určité oblasti lidského poznání nebo činnosti:
Ve svých dílech se zabývá filozofií jazyka.
Věnoval se filozofii výchovy / kultury.
Romantický nacionalismus vychází z Herderovy filozofie dějin.
Filozofie náboženství se pokouší vědecky vystihnout celou podstatu náboženství.
3.
studijní obor filozofie 1 • studijní obory přednášené na filozofické fakultě:
katedra filozofie
Studoval filozofii na filozofické fakultě.
Přednášel filozofii na univerzitě.
Studenti filozofie se při vstupu do školy musí prokazovat indexy, na jiných fakultách tato povinnost není.
Děkan FF UK tvrdí, že studium na filozofii se bude muset postupně upravovat tak, aby bylo více kompatibilní se zahraničím. na filozofické fakultě
□ doktor filozofie
(v českém a slovenském prostředí) akademický titul udělovaný absolventům humanitního, pedagogického nebo společenskovědního oboru, kteří získali titul Mgr. a obstáli v rigorózním řízení, zkr. PhDr. (uváděná před jménem) • nositel tohoto titulu
→ doklady v korpusu
Jiný je mezinárodní akademicko-vědecký titul doktor, zkr. Ph.D. (uváděná za jménem), který lze získat vysokoškolským studiem v doktorském studijním programu.
4.
souhrnný názor jednotlivce nebo skupiny lidí na život a na svět:
svérázná lidová filozofie přemýšlivého člověka
Zastávám filozofii, že člověk musí mít přesně stanovený cíl a jednotlivé kroky k němu musí postupně směřovat.
Mou hlavní životní filozofií je láska k hudbě.
Svou filozofii herečka zakládá na svobodě, lásce a na pozitivní energii.
5.
souhrn základních myšlenek a způsobů jejich realizace v nějakém oboru lidské činnosti • základní smysl, koncepce něčeho, přístup k něčemu:
filozofie podnikání
Spokojený zákazník je v žebříčku firemní filozofie na první příčce.
Každý podnikatel musí mít nějakou filozofii, kterou vštěpí firmě a kterou budou všichni zaměstnanci dodržovat.
K filozofii festivalu od jeho počátku patří dávat prostor mladým začínajícím umělcům.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[fɪlozofɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
1.
nauka, věda zabývající se pojmovým poznáváním reality, bytím světa a existencí člověka v něm:
východní / antická filozofie
německá idealistická / francouzská osvícenská filozofie
existenciální filozofie Alberta Camuse
představitel / zastánce postmoderní filozofie
Aristotelovo dílo představuje vrchol starověké filozofie.
Řecká filozofie postavila své základy na pozorování přírody.
2.
základní, obecné pojetí zákonitostí v určité oblasti lidského poznání nebo činnosti:
Ve svých dílech se zabývá filozofií jazyka.
Věnoval se filozofii výchovy / kultury.
Romantický nacionalismus vychází z Herderovy filozofie dějin.
Filozofie náboženství se pokouší vědecky vystihnout celou podstatu náboženství.
3.
studijní obor filozofie 1 • studijní obory přednášené na filozofické fakultě:
katedra filozofie
Studoval filozofii na filozofické fakultě.
Přednášel filozofii na univerzitě.
Studenti filozofie se při vstupu do školy musí prokazovat indexy, na jiných fakultách tato povinnost není.
Děkan FF UK tvrdí, že studium na filozofii se bude muset postupně upravovat tak, aby bylo více kompatibilní se zahraničím. na filozofické fakultě
□ doktor filozofie
(v českém a slovenském prostředí) akademický titul udělovaný absolventům humanitního, pedagogického nebo společenskovědního oboru, kteří získali titul Mgr. a obstáli v rigorózním řízení, zkr. PhDr. (uváděná před jménem) • nositel tohoto titulu
→ doklady v korpusu
Jiný je mezinárodní akademicko-vědecký titul doktor, zkr. Ph.D. (uváděná za jménem), který lze získat vysokoškolským studiem v doktorském studijním programu.
4.
souhrnný názor jednotlivce nebo skupiny lidí na život a na svět:
svérázná lidová filozofie přemýšlivého člověka
Zastávám filozofii, že člověk musí mít přesně stanovený cíl a jednotlivé kroky k němu musí postupně směřovat.
Mou hlavní životní filozofií je láska k hudbě.
Svou filozofii herečka zakládá na svobodě, lásce a na pozitivní energii.
5.
souhrn základních myšlenek a způsobů jejich realizace v nějakém oboru lidské činnosti • základní smysl, koncepce něčeho, přístup k něčemu:
filozofie podnikání
Spokojený zákazník je v žebříčku firemní filozofie na první příčce.
Každý podnikatel musí mít nějakou filozofii, kterou vštěpí firmě a kterou budou všichni zaměstnanci dodržovat.
K filozofii festivalu od jeho počátku patří dávat prostor mladým začínajícím umělcům.
Poznámka Používá se také pravopisná podoba filosofie, která je podle obecného výkladu v Internetové jazykové příručce též považována za náležitou, ale stylově příznakovou variantu. V odborných textech může být tato varianta považována za základní.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)