filozofovat
[fɪlozofovat]
(1. j. -fuji, -fuju, 3. j. -fuje, 3. mn. -fují, -fujou, rozk. -fuj, čin. -foval, trp. -fováno, podst. jm. -fování)
sloveso nedokonavé
1. (kdo filozofuje {o čem; nad čím})
logicky myslet, uvažovat jako filozof 1 (odborník ve filozofii) syn. přemýšlet:
Vypravěč přerušuje příběh svým komentářem a filozofuje nad ním.
Režisér ve snímku bilancuje, filozofuje nad tématem postavení umělce ve společnosti.
O čase bylo filozofováno z hlediska jeho vzniku, konečnosti či nekonečnosti, prostoru, ve kterém se nachází, či jeho dynamiky.
podst. jm. Patočkovo fenomenologické filozofování
2. někdy expresivní (kdo filozofuje {o čem; nad čím; „…“})
samoúčelně, zbytečně o něčem přemýšlet a (příliš zeširoka) rozmlouvat, rozumovat, hloubat:
Nechci zbytečně filozofovat.
Není třeba nad tím složitě filozofovat.
Filozofovat u piva v hospodě dovede každý.
O ekologických problémech spíš filozofují, než že by je řešili.
podst. jm. lidové filozofování
dokonavé k 1, 2 → zafilozofovat (si) 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[fɪlozofovat]
(1. j. -fuji, -fuju, 3. j. -fuje, 3. mn. -fují, -fujou, rozk. -fuj, čin. -foval, trp. -fováno, podst. jm. -fování)
sloveso nedokonavé
1. (kdo filozofuje {o čem; nad čím})
logicky myslet, uvažovat jako filozof 1 (odborník ve filozofii) syn. přemýšlet:
Vypravěč přerušuje příběh svým komentářem a filozofuje nad ním.
Režisér ve snímku bilancuje, filozofuje nad tématem postavení umělce ve společnosti.
O čase bylo filozofováno z hlediska jeho vzniku, konečnosti či nekonečnosti, prostoru, ve kterém se nachází, či jeho dynamiky.
podst. jm. Patočkovo fenomenologické filozofování
2. někdy expresivní (kdo filozofuje {o čem; nad čím; „…“})
samoúčelně, zbytečně o něčem přemýšlet a (příliš zeširoka) rozmlouvat, rozumovat, hloubat:
Nechci zbytečně filozofovat.
Není třeba nad tím složitě filozofovat.
Filozofovat u piva v hospodě dovede každý.
O ekologických problémech spíš filozofují, než že by je řešili.
podst. jm. lidové filozofování
Poznámka Používá se také pravopisná podoba filosofovat, která je podle obecného výkladu v Internetové jazykové příručce též považována za náležitou, ale stylově příznakovou variantu. V odborných textech může být tato varianta považována za základní.
dokonavé k 1, 2 → zafilozofovat (si) 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)