Zveřejněná hesla
Akademický slovník současné češtiny je dlouhodobým projektem. Moderní lexikografické dílo však chceme dát uživatelům k dispozici co nejdříve, proto slovník uveřejňujeme postupně po úsecích jednotlivých písmen abecedy. Tyto heslářové úseky jsou zpracované tak, že jednak vždy obsahují slova, která patří mezi 50 tisíc nejčastějších českých slov, jednak zahrnují vybraná vlastní jména a jejich odvozeniny. Kromě toho jsou výběrově publikována i další slova s nižší frekvencí (v heslářovém úseku a až č jsou tato slova zpracována plně s ohledem na finální rozsah slovníku, v následujících úsecích od písmene d dále jsou dočasně zpracovávána v menším rozsahu a zjednodušeně pomocí odkazu na publikované slovo příbuzné).
Souběžně publikujeme i některá další hesla mimo abecední pořadí. Úsek dalších hesel se skládá jednak z položek vybraných tematických okruhů (aktuálně jde o okruhy barvy, čas, koření a pády), jednak ze slov, která byla zpracována jako nedílná součást výše uvedených úseků písmen abecedy. Kromě toho zvláštním způsobem zveřejňujeme skupinu slov souvisejících s pandemií covid-19.
Právní upozornění
Veškeré informace prezentované na tomto serveru jsou autorským dílem ve smyslu autorského zákona. Nositelem autorských práv k těmto stránkám je ÚJČ AV ČR, v. v. i. Jakékoliv kopírování informací zde uvedených je možné pouze se souhlasem autora.
ÚJČ AV ČR, v. v. i., nenese žádnou zodpovědnost za případné škody vzniklé použitím informací prezentovaných na tomto serveru. ÚJČ AV ČR, v. v. i., si zároveň vyhrazuje právo měnit či upravovat poskytnuté informace bez předchozího upozornění.
[doktor]
(2. j. -ora, 3., 6. j. -orovi, -oru, 1. mn. -oři)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.⟩
1.
titul udělovaný absolventům vysokých škol po vykonání závěrečné rigorózní zkoušky a po obhajobě rigorózní práce (zkr. MUDr., JUDr., PhDr. aj.) nebo absolventům doktorského studia po vykonání státní doktorské zkoušky a obhájení disertační práce (zkr. Ph.D., Th.D.) • nositel takového titulu:
doktor medicíny / farmacie / teologie
získat titul doktora práv
Titul doktor filologie získal na univerzitě roku 1955.
Vystudoval biologii a stal se doktorem přírodních věd.
□ doktor filozofie
(v českém a slovenském prostředí) akademický titul udělovaný absolventům humanitního, pedagogického nebo společenskovědního oboru, kteří získali titul Mgr. a obstáli v rigorózním řízení, zkr. PhDr. (uváděná před jménem) • nositel tohoto titulu
→ doklady v korpusu
Jiný je mezinárodní akademicko-vědecký titul doktor, zkr. Ph.D. (uváděná za jménem), který lze získat vysokoškolským studiem v doktorském studijním programu.
2. kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
kdo je oprávněn léčit lidi na základě odborného vzdělání a kvalifikace syn. lékař:
praktický / obvodní / dětský doktor
zvířecí doktor veterinář
jít k doktorovi
V letošním roce doktoři léčili osm případů černého kašle.
Od pana doktora jsme věděli, že budeme mít holčičku.
□ doktor věd
1. vědecký titul, udělovaný u nás od roku 2002 jako výraz ocenění zvláště vysoké kvalifikace, zkr. DSc. (uváděná za jménem)
2. vyšší vědecká hodnost, udělovaná u nás v letech 1964–2001, zkr. DrSc. (uváděná za jménem)
→ doklady v korpusu
◊ hrát si na doktora
(zejména u předškolních dětí) prostřednictvím hry na lékaře zkoumat lidské tělo, objevovat sexualitu
→ doklady v korpusu
► doktorka
[doktorka]
(2. j. -rky, 2. mn. -rek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
doktorka práv / farmacie / filozofie
Je doktorkou přírodních věd se specializací na mikrobiologii.
2.
jít s dítětem k dětské doktorce
Pracovala jako doktorka.
Paní doktorka dívku ošetřila.
Jestli mě to bude bolet ještě zítra, půjdu k doktorce.
► doktůrek
[doktuːrek]
(2. j. -rka, 3., 6. j. -rkovi, -rku, 5. j. -rku, 1. mn. -rci, -rkové, 6. mn. -rcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
nicotný doktůrek
Opustila ho kvůli nějakému doktůrkovi.
Čekala jsem půl hoďky, než se milí doktůrkové naobědvají.
Dobré ráno, doktůrku!
přechýlené → doktorová
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
