doklopýtat
[doklopiːtat]
(3. j. -tá, rozk. -tej, čin. -tal, podst. jm. -tání)
sloveso dokonavé
doklopýtat se
[doklopiːtat se]
(3. j. -tá se, rozk. -tej se, čin. -tal se, podst. jm. -tání (se))
sloveso dokonavé
(kdo doklopýtá kam)
dostat se na určité místo obtížnou, klopýtavou chůzí:
Po neschůdné cestě jsem doklopýtal k chatě.
Nejistým krokem doklopýtala k oknu.
Mysleli jsme, že domů už se nedoklopýtáme.
ned. → doklopýtávat, doklopýtávat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doklopiːtat]
(3. j. -tá, rozk. -tej, čin. -tal, podst. jm. -tání)
sloveso dokonavé
doklopýtat se
[doklopiːtat se]
(3. j. -tá se, rozk. -tej se, čin. -tal se, podst. jm. -tání (se))
sloveso dokonavé
(kdo doklopýtá kam)
dostat se na určité místo obtížnou, klopýtavou chůzí:
Po neschůdné cestě jsem doklopýtal k chatě.
Nejistým krokem doklopýtala k oknu.
Mysleli jsme, že domů už se nedoklopýtáme.
ned. → doklopýtávat, doklopýtávat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)