dojet
[dojet]
(3. j. -ede, rozk. -eď, čin. -el, trp. -et, podst. jm. -etí)
sloveso dokonavé
1. (kdo, co dojede kam)
jízdou se někam přemístit, dostat se, přijet:
dojet na nádraží / ke kostelu / domů
Dobře dojeďte.
Dojeli tam autem / vlakem / na kole.
Vlak dojel včas.
Výtah dojel do nejvyššího patra.
2. (kdo, co dojede koho4, co)
jízdou dostihnout, dohnat:
Snažili jsme se je dojet.
Další skupinka nás dojela zezadu.
Dojelo nás osobní auto a řidič začal předjíždět.
Startovali jsme minutu za ním a asi tři kilometry před cílem jsme ho dojeli.
3. i dojet si, (kdo dojede {za něj. účelem; kam})
jízdou se přemístit, jet někam s cílem něco udělat, např. strávit někde čas, něco přivézt, získat:
dojet nakoupit
dojet si pro věci
Dojel pro syna do školy.
Dojel si domů na oběd.
Nepodceňuj to, radši si dojeď k doktorce.
4. (kdo dojede co {jak})
(ve sportu) dokončit jízdu:
Závodník dojel úvodní kolo.
Čtyři etapy dojeli pohromadě.
I přes potíže závod dojela.
U Lipníka jsem sjel z dálnice a dojel to po okreskách.
5. i dojet si, profesní mluva: sport (kdo dojede jaký; pro co; na čem)
dosáhnout umístění v závodě absolvovaném jízdou:
Dojel pátý.
Dojel si pro osmou pozici / pro třetí místo.
Domácí závodnice si dojela pro zlato ve sjezdu.
V juniorech si dojel pro titul mistra světa.
6. kolokviální
zkonzumovat, spotřebovat, zprav. zbývající část pokrmu nebo nápoje:
Dojel jsem po něm smažák.
Dojel po ní šťávu.
K snídani jsme dojeli zbytky.
Dojel zbytek koksu ze sobotního tahu.
◊ dojet na to / něco kolokviální
doplatit na něco
nedokonavé k 1–6 → dojíždět 2–7
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dojet]
(3. j. -ede, rozk. -eď, čin. -el, trp. -et, podst. jm. -etí)
sloveso dokonavé
1. (kdo, co dojede kam)
jízdou se někam přemístit, dostat se, přijet:
dojet na nádraží / ke kostelu / domů
Dobře dojeďte.
Dojeli tam autem / vlakem / na kole.
Vlak dojel včas.
Výtah dojel do nejvyššího patra.
2. (kdo, co dojede koho4, co)
jízdou dostihnout, dohnat:
Snažili jsme se je dojet.
Další skupinka nás dojela zezadu.
Dojelo nás osobní auto a řidič začal předjíždět.
Startovali jsme minutu za ním a asi tři kilometry před cílem jsme ho dojeli.
3. i dojet si, (kdo dojede {za něj. účelem; kam})
jízdou se přemístit, jet někam s cílem něco udělat, např. strávit někde čas, něco přivézt, získat:
dojet nakoupit
dojet si pro věci
Dojel pro syna do školy.
Dojel si domů na oběd.
Nepodceňuj to, radši si dojeď k doktorce.
4. (kdo dojede co {jak})
(ve sportu) dokončit jízdu:
Závodník dojel úvodní kolo.
Čtyři etapy dojeli pohromadě.
I přes potíže závod dojela.
U Lipníka jsem sjel z dálnice a dojel to po okreskách.
5. i dojet si, profesní mluva: sport (kdo dojede jaký; pro co; na čem)
dosáhnout umístění v závodě absolvovaném jízdou:
Dojel pátý.
Dojel si pro osmou pozici / pro třetí místo.
Domácí závodnice si dojela pro zlato ve sjezdu.
V juniorech si dojel pro titul mistra světa.
6. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní (kdo dojede co {po kom})Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
zkonzumovat, spotřebovat, zprav. zbývající část pokrmu nebo nápoje:
Dojel jsem po něm smažák.
Dojel po ní šťávu.
K snídani jsme dojeli zbytky.
Dojel zbytek koksu ze sobotního tahu.
◊ dojet na to / něco kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
doplatit na něco
nedokonavé k 1–6 → dojíždět 2–7
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)