dojmout se
[dojmo͡ut se]
(3. j. dojme se, rozk. dojmi se, čin. dojal se, podst. jm. dojetí (se))
sloveso dokonavé
(kdo se dojme {nad čím, nad kým; čím, kým})
prožít silné citové pohnutí:
dojmout se nad silným příběhem
dojmout se vzpomínkami na minulost
Snadno se dojmu k slzám.
nedokonavé → dojímat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dojmo͡ut se]
(3. j. dojme se, rozk. dojmi se, čin. dojal se, podst. jm. dojetí (se))
sloveso dokonavé
(kdo se dojme {nad čím, nad kým; čím, kým})
prožít silné citové pohnutí:
dojmout se nad silným příběhem
dojmout se vzpomínkami na minulost
Snadno se dojmu k slzám.
nedokonavé → dojímat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)