domluvit
[domluvɪt]
(3. j. -ví, rozk. -v, čin. -vil, trp. -ven, podst. jm. -vení)
sloveso dokonavé
1. (kdo domluví {s kým})
přestat mluvit • mluvit až do konce:
Právě jsem domluvil s Michalem.
Ani mě nenechal domluvit a zavěsil.
Když domluvil, vstal a odebral se do poradní místnosti.
2. (kdo domluví co {s kým; komu; nakdy}), (kdo domluví, že… {s kým})
na základě rozhovoru, jednání ap. ustanovit, co je přijatelné a do budoucna závazné syn. dohodnout, dojednat, sjednat:
domluvit prohlídku
domluvit si setkání s odborníkem
Práci mi domluvil kamarád.
Domluvili si schůzku na příští týden.
Termín své návštěvy si můžete domluvit předem.
3. (kdo domluví komu {aby…; že…; ať…})
přesvědčit někoho, aby změnil své chování, záměry ap., napomenout, pokárat:
domluvit dítěti
Trenér hráčům důrazně domluvil.
Pokusil jsem se ženě domluvit, aby byla na dítě přísnější.
Domluvím mu, ať to po sobě uklidí.
nedokonavé k 2, 3 → domlouvat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[domluvɪt]
(3. j. -ví, rozk. -v, čin. -vil, trp. -ven, podst. jm. -vení)
sloveso dokonavé
1. (kdo domluví {s kým})
přestat mluvit • mluvit až do konce:
Právě jsem domluvil s Michalem.
Ani mě nenechal domluvit a zavěsil.
Když domluvil, vstal a odebral se do poradní místnosti.
2. (kdo domluví co {s kým; komu; nakdy}), (kdo domluví, že… {s kým})
na základě rozhovoru, jednání ap. ustanovit, co je přijatelné a do budoucna závazné syn. dohodnout, dojednat, sjednat:
domluvit prohlídku
domluvit si setkání s odborníkem
Práci mi domluvil kamarád.
Domluvili si schůzku na příští týden.
Termín své návštěvy si můžete domluvit předem.
3. (kdo domluví komu {aby…; že…; ať…})
přesvědčit někoho, aby změnil své chování, záměry ap., napomenout, pokárat:
domluvit dítěti
Trenér hráčům důrazně domluvil.
Pokusil jsem se ženě domluvit, aby byla na dítě přísnější.
Domluvím mu, ať to po sobě uklidí.
nedokonavé k 2, 3 → domlouvat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)