dohovořit
[dohovořɪt]
(3. j., 3. mn. -ří, rozk. -ř, čin. -řil, trp. -řen, podst. jm. -ření)
sloveso dokonavé
knižní
1. (kdo dohovoří {s kým})
přestat hovořit • hovořit až do konce syn. domluvit 1:
Právě jsem dohovořil se zákazníkem.
Než dohovořil, uplynulo asi deset minut.
Soudce nechal obviněného dohovořit.
2. (kdo dohovoří co {s kým})
na základě rozhovoru ap. ustanovit, co je přijatelné a do budoucna závazné syn. domluvit 2, dohodnout, dojednat:
dohovořit podrobnosti / harmonogram prací
Dohovořil si schůzku se správcem kostela.
Návštěvu je nutné dohovořit předem telefonicky.
Dodrží všechno, co jsme si při podpisu dohovořili.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dohovořɪt]
(3. j., 3. mn. -ří, rozk. -ř, čin. -řil, trp. -řen, podst. jm. -ření)
sloveso dokonavé
knižní
1. (kdo dohovoří {s kým})
přestat hovořit • hovořit až do konce syn. domluvit 1:
Právě jsem dohovořil se zákazníkem.
Než dohovořil, uplynulo asi deset minut.
Soudce nechal obviněného dohovořit.
2. (kdo dohovoří co {s kým})
na základě rozhovoru ap. ustanovit, co je přijatelné a do budoucna závazné syn. domluvit 2, dohodnout, dojednat:
dohovořit podrobnosti / harmonogram prací
Dohovořil si schůzku se správcem kostela.
Návštěvu je nutné dohovořit předem telefonicky.
Dodrží všechno, co jsme si při podpisu dohovořili.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)