dohořívat
[dohořiːvat]
(3. j. -ívá, rozk. -ívej, čin. -íval, podst. jm. -ívání)
sloveso nedokonavé
1. (co dohořívá)
přestávat hořet:
V krbu dohořívá oheň, budu muset přiložit.
2. (co dohořívá)
hořením se spotřebovávat:
V lampě dohořívá knot.
Jedna cigareta mu ještě dohořívala, a už si zapaloval další.
dok. k 1, 2 → dohořet 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dohořiːvat]
(3. j. -ívá, rozk. -ívej, čin. -íval, podst. jm. -ívání)
sloveso nedokonavé
1. (co dohořívá)
přestávat hořet:
V krbu dohořívá oheň, budu muset přiložit.
2. (co dohořívá)
hořením se spotřebovávat:
V lampě dohořívá knot.
Jedna cigareta mu ještě dohořívala, a už si zapaloval další.
dok. k 1, 2 → dohořet 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)